Podzimní tah
6. července 2020 | České články | Czech posts
Podzimní tah? Cože, teď? Vždyť je půlka června*! To je pravda, ale přesně po něm se mi dnes zastesklo. Za což jsem si hned v duchu vyhuboval. Celou zimu vyhlížím jaro a vůbec celou vegetační sezonu, čekám na ně jako na smilování boží a teď aby už bylo pryč? Ale kdepak, jen mi tento den v něčem podzim připomněl.
Mláďata pěnic teď tvoří hlavní část odchycených ptáků.
Vlevo pěnice černohlavá, vpravo hnědokřídlá.
Ráno jsem totiž vstával na letošní pátou CESovou kontrolu. Kvůli vytrvalým dešťům minulého týdne jsme chytali až dnes. Dva dny „po termínu“. Už to bylo samo o sobě k zlosti. O dva dny méně na manévrování s datem odchytu v šesté dekádě. Ale ono navíc ještě hodně foukalo, stromy se ohýbaly a sítě vlály. I tak se podařilo urvat 19 ptáků, vesměs mláďat koňader a pěnic, jak je asi v tuto dobu obvyklé. 19 nezní jako moc, ale náš CES není „rákosinný“, ale poměrně neproduktivně terestrický. Uvidíme, až skončí tahle nultá sezona, zdali to celé vlastně má smysl – resp. vyprodukujeme statisticky relevantní vzorek.
Ale zpět k tahu. Je to právě tahle naše CESová lokalita, kde jsme loni začali s podzimním chytáním tažných ptáků a dnešní počasí mi ty dny docela připomnělo. Část ptačích druhů již vodí mláďata a ozývá se tak spíše různými kontaktními hlasy než typickým zpěvem. Když člověk zavře oči a nevidí tu svěží zeleň listoví a rozkvetlé bezy, tak mu silný vítr, nižší teplota a právě tohle ptačí vábení dnes téměř dokonale simulovalo podzimní tah tak někdy na konci září.
Velmi improvizovaná základna z mého ornitologického
pravěku v jednom, nyní již bývalém, ruderálu na okraji Prahy.
Přijde mi, že část mých ornitologických známých zná docela dobře typické teritoriální projevy našich ptáků, ale právě tyto kontaktní hlasy a hlasy v letu (flight calls po anglicku) už tolik ne. A přitom na podzim jsou to právě tyto „neznámé“ hlasy, které ptáky prozradí. Třeba takové pěvušky modré, mé oblíbené. To je druh, který člověk během roku v zásadě nevidí. Na jaře se samci rádi předvádí a zpívají celkem exponovaně z vršků stromů, ale to je tak jediná chvíle, kdy člověk pěvušku zaregistruje. Tedy pokud nezná její nenápadný, ale zcela typický kontaktní hlas. To potom v říjnu může člověk při ranní procházce na okraji městského ruderálu snadno zjistit, že pěvušky jsou najednou úplně všude.
Červenková realita z Château de Cadarache (vlevo)
a Červenohorského sedla (vpravo).
Podobně jsou na tom i červenky, jejichž praskavé staccato má „v uchu“ ale přeci jen asi vícero z nás. Baví mě podzimní rána, kdy ta kvanta červenek, která přes nás přelétají, nad ránem posedají kamkoli je to možné a ozývají se z každého keře i třeba uprostřed Brna. Vzpomínám na jedno podzimní ráno na jihu Francie, kam se tou dobou nastěhovala už značná část severnějších populací. Při pohledu z otevřeného okna do probouzející se krajiny jsem měl pocit, že vlastně ani žádný jiný druh ptáka na světě není. Jen červenky. Slyšel jsem přítele vyprávět, jaké to je zažít „na sedle“ červenkovou noc. Že to je vlastně docela náročné, člověk si to asi ani moc neužije. Ale takhle ze zámeckého okna po ránu mi to přišlo jako absurdní, vždyť je to taková nádhera :)
Dobrým způsobem, jak se seznámit s hlasy pěvců spěchajících na podzim k jihu je výborná kapitolka z knihy Catching the Bug z dílny skupiny The Sound Approach. Zmíněná kapitolka se jmenuje A flock of birds forever in flight. V knize jsou pěkně rozebrány hlasy v letu většiny běžných i méně běžných druhů pěvců, se kterými se v Evropě setkáme. Přiložené CD je doplněné názornými sonogramy. Ale co vám budu povídat, posuďte sami – celá kniha je volně k prohlédnutí na webu zmíněné skupiny. Sonogramy jsou navíc (na rozdíl od knihy) interaktivní. Odkaz zde .
Během dne se nakonec ale přeci jen nebe docela protrhalo a teplota atakovala dvacet stupňů, takže se myšlenky na podzimní tah nakonec rozplynuly. Dokonce se nakonec rozezpívali krom skřivanů i strnadi obecní nebo dva druhy cvrčilek – zelená i říční. A to kousek od sebe. Budu se tam na ně muset ještě zajít podívat. Jo a v síti skončilo i jedno kropenaté mládě lejska bělokrkého. Vzletné ale ještě v juvenilním šatu jsem ho viděl možná asi poprvé.
Vzpomínaný lejsek.
* Zde je vidět, jak dlouho mi někdy trvá napsat jeden zápisek. V tuto dobu už se ten podzimní tah vlastně rychle blíží :)