Zas do mediteránu
8. června 2021 | České články | Czech posts
Rok se s rokem sešel a je na čase zase vyrazit zkontrolovat, jak se mají vlhy. Na lokalitě se sice objevily už 1. května, ale jak jsme si ověřili v jižních Čechách na exkurzi v půli května, letos s hnízděním rozhodně spěchat nebudou. Teplotně podprůměrný duben a hlavně květen ve střední Evropě – nikoli však celoevropsky – posunuly začátek vegetační sezony o nějaký ten týden později, minimálně ve srovnání s minulými teplejšími a suššími lety. Bude zajímavé sledovat, zdali to bude mít nějaký vliv na expanzi teplomilných „mediteránních“ druhů ptáků, které v posledních letech v krajině vidíme.
Krom podprůměrných teplot je letošní rok zatím i docela bohatý na srážky, což všechno svědčí bujnému růstu trav, jak se přesvědčuji nejen na své zahradě, ale i hned, jak přijedeme na lokalitu. Tam, kde jsme se loni prodírali elektrizující fialovou šalvějí a každý krok prosytil suchý vzduch uvolněnými silicemi, letos chodíme po stehna ve vysoké trávě. První, co mě napadá, je, že toto se vlhám moc líbit nebude. Plán péče o lokalitu ovšem hovoří o pastvě co dva roky a letos by na ni mělo dojít. Uvidíme. Jedno je jisté, hlavní hnízdní stěna je letos už definitivně vlhuprostá a docela zarostlá. Tu to bude chtít obnovit a nárůst rákosu před ní vysekat. Potěšující je, že vlh je na nebi opět docela dost a v etážích je ještě stále dost míst s žádnou nebo řídkou vegetací, ve které vlhy hrabou nové nory.
Po rozbití tábora vyrážíme na průzkum. Po skoro roce zahálení má naše netrénované oko zase trochu problém bezpečně určit ty nory, které jsou aktivní. Vždy to chvilku trvá, než se nám to dostane zpátky do… no do oka, navíc v noci pršelo a déšť smyl veškeré pobytové stopy. Nakonec to vypadá, že vlhy i letos budou, a tak začínáme zvolna s odchyty. Moc se nechytá, ale i tak se nenudíme. Na nebi se totiž krom vlh honí i množství kavek, které za všeobecného pozdvižení před sebou ženou káni, z výšky to všechno sleduje pár poštolek a dole z akátů nás jednou za čas přiletí zkontrolovat dudek. Zvukovou kulisu doplňuje několik kukaček, z vysokých stromů drnčí hrdličky divoké a monotónně chcípají strnadi obecní, v poli počítá úspory křepelka a skryti v listoví švitoří, mečí a žvatlají sedmihlásci. Kupodivu zatím nikde žádný ťuhýk.
Vlhu nakonec chytáme jedinou, ale nějak se každý rok začít musí. Nezoufáme, teprve se to všechno rozjíždí. Tenhle krásný loňský samec se stává letos zároveň i první vlhou v našem novém projektu. Chtěli bychom letos zavítat do více kolonií v různých částech Česka s cílem zjistit, jak a odkud se u nás vlhy šíří. Populace vlhy pestré u nás rapidně roste a za pár let to bude pravděpodobně zcela běžný pták i mimo jižní Moravu. Teď je tedy ideální chvíle podívat se na dynamiku osidlování. Možná se tak letos potkáme i na Vaší oblíbené lokalitě!
Trávy všude, kam se podíváš...