Jak ptáci vnímají okolní svět – přednáška v muzeu Třebíč
17. října 2022 | České články | Czech posts
Sovy vynikají nejen schopností vidět překvapivě dobře i za téměř úplné tmy, ale také svým výborným sluchem. Ale věděli jste, kde mají sovy uši? Pravděpodobně nikoho nepřekvapí, že to nejsou ta peříčka na hlavě, jaká má například kalous ušatý, ale mají je podobně jako my po stranách hlavy. Nejsou ale na první pohled vůbec vidět, protože jsou schovaná za závojem per, která vytváří sovám typický "obličej". Toto docela tuhé peří slouží jako takový talíř, který směřuje zvukové vlny právě k uším.
Většina sov má navíc uši postaveny na hlavě nesymetricky, což je další z adaptací, která sovám umožňuje velmi přesně zaměřit zdroj zvuku. Tato asymetrie vynikne zvláště na hlavě malých sov, jako třeba sýců. Všichni sýcové vypadají, jakoby jim na hlavu někdo trošku... no... šlápnul 🙂
Sovy se během lovu totiž spoléhají hlavně na svůj sluch. To že dobře vidí ve tmě, je spíše adaptace na to, aby se nezabily v lese o větve, ale na lov to nestačí. Kořist lokalizují pomocí sluchu. Letící objekt ale ve vzduchu vyrábí spoustu hluku (vzpomeňte si třeba na přeletující labuť, ony legrační kejhavé zvuky nevydává labuť zobákem, ale je to svist vzduchu přes rychle se pohybující letky) a tento hluk by sovu za lovu rušil. Proto mají sovy neobvykle měkké a chundelaté opeření, které slouží jako takový pohlcovač zvuku. Zvláště letky nemají tuhé okraje, jako je tomu u všech ostatních ptáků, ale jsou měkké, roztřepené a samotný prapor je navíc pokryt další vrstvou jemných větviček. Let sovy je tedy v porovnání se stejně velkými ptáky prakticky neslyšný a sova se v letu může soustředit na poslouchání okolí. Navíc ji také neslyší přilétat i potenciální kořist.
Mimochodem, soví oči, přestože směřují dopředu, neposkytují zas tak dobré binokulární vidění, jak se dříve myslelo a není to zřejmě důvod, proč mají sovy dopředu směřující oči. Spíše to vypadá, že pokud na hlavě chcete tak velké oko vůbec mít (a velké oko = hodně světločivných buněk = dobře vidíte), není pro něj na lebce už jiného umístění, než vpředu na hlavě. Že je soví oko vskutku bizarně velký útvar dobře ilustruje i to, že když se sově podíváte do ucha, zadní stěna oka tam skrze jemnou kůži prosvítá.
Pokud vám přijdou podobné zajímavosti ze světa smyslového vnímání ptáků stejně fascinující jako mě, zvu vás srdečně 25. října od 17:30 na přednášku na téma Ptačích smyslů, která se bude konat v Třebíči v muzeu. Vstup je zdarma, tak doražte. Více info na tomto odkazu .
Doprovodná galerie:
Portrét kalouse ušatého (Asio otus). Kdepak, ta stojící pírka nahaoře na hlavě nejsou uši!
Sovy mají uši normálně po stranách hlavy jako my a ostatní ptáci.
Jsou ale schovaná za závojem per, který pomáhá směrovat zvuk právě do uší. Mimochodem ta podivná tmavá kulatá věc na pravé straně zvukovodu je zadní strana sovího obřího oka.
Umístění uší je navíc na sovích hlavách krajně nesymetrické a je to vidět hlavně na malých druzích sov. Hlava sýce rousného (Aegolius funereus) vypadá, jakoby na ní někdo šlápnul. Zelené šipky pak ukazují přibližné umístění uší. Zde odkaz na obrázek sýcí lebky, kde je umístění uší ještě patrnější: lebka sýce .
Aby sovy v letu vůbec něco slyšely, mají na křídlech speciální peří, které pohlcuje aerodynamický hluk. Srovnej chundelaté a nařasené letky kalouse ušatého (nahoře) s podobně velkými tuhými a nechundelatými letkami krahujce obecného (Accipiter nisus; dole).
Detail kalousích letek a drobných morfologických adaptací pro neslyšný let.
A jak tichý let sov vlastně je? Na to Vám možná odpoví tohle krásné video.