Určování stáří a pohlaví vlhy pestré (Merops apiaster)
8. března 2021 | České články | Czech posts
» For English version click here: Ageing and sexing of European Bee-eater (Merops apiaster).
Použité zkratky
- velké (loketní) krovky: VK
- střední krovky: SK
- malé krovky: MK
- ruční krovky: RK
- karpální (zápěstní) krovka: KK
- ruční letky: RL
- loketní letky: LL
- terciály (ramenní letky): T
- alula: Al
Vlha pestrá nepatří k často odchytávaným ptákům a většina kroužkovatelů se pravděpodobně s tímto druhem setká jen naprosto náhodně. I proto může být nezvyklé začínat novou sérii článků o určování evropských ptáků právě vlhou pestrou. Vzhledem k tomu, že se vlhám pestrým věnujeme poměrně intenzivně, je to ale vlastně docela logický krok. Věřím, že informace a fotodokumentace v tomto článků se nějakému kroužkovateli přeci jen hodit budou. Nakonec, znaky pro určování vlh jsou na zvířatech docela dobře vidět i na fotografiích, a tak by se tento článek mohl hodit i ptáčkařům.
Rychlý index: Pelichání | Věk | Pohlaví | Ostatní případy | Použitá literatura
Více fotografií naleznete v galerii tohoto druhu zde na webu: Merops apiaster.
Každá fotogragie v tomto článku je opatřena číslem v závorkách, které slouží jako odkaz do galerie (otevřený v novém okně), kde si můžete prohlídnout další fotografie stejného jedince.
Pelichání
Adult: SC, wp
Juvenil: SC, wp
Pelichání vlhy pestré by se zjednodušeně dalo popsat jako kompletní pohnízdní a postjuvenilní pelichání na podzim a částečné předhnízdní pelichání v zimě. Situace je ale poněkud složitější a v praxi jedno pelichání plynule přechází v druhé a někteří jedinci jej různě částečně přeskakují.
Pelichání adultů
Dospělí ptáci začínají svoje „kompletní“ pohnízdní pelichání ještě během hnízdění. Jako první začínají pelichat obrysové opeření na hřbetě, na břiše a na hrdle. Pelichání letek začíná v srpnu RL1 a pokračuje zhruba do RL3. Pak je pelichání přerušeno a pokračuje až na zimovišti, kde pelichání letek pokračuje. Ještě před odletem na zimoviště tak jedinci vlh získávají svůj krycí (zimní) šat, který je svrchu zelený (obr. 1.3) a pro řadu lidí možná docela netypický. Rozsah pelichání obrysového opeření během pohnídního pelichání je značně variabilní a velmi často nedojde k výměně všech obrysových per (obr. 1.1).
Na zimovišti na kompletní pohnízdní pelichání ve většině případů plynule navazuje částečné předhnízdní pelichání, během kterého dochází znovu k výměně obrysových per, a to včetně těch, která byla vyměněna během pohnízdního pelichání. Toto pelichání se v zásadě překrývá s pelicháním předchozím, protože na zimovišti dochází k dopelichání zbytku letek a rýdovacích per. Tímto pelicháním vlhy získávají svůj typický svatební (letní) šat (obr. 1.2).
Část adultních ptáků obrysové opeření před migrací pelichat nezačne a vyměňuje jej až na zimovišti. V takových případech dochází rovnou k přepelichání do nového svatebního šatu a k přeskočení šatu krycího. Někteří adultní ptáci nezačnou před migrací pelichat ani letky.
Pelichání juvenilů
Postjuvenilní pelichání juvenilních ptáků z juvenilního šatu (obr. 1.4) je podobné pohnízdnímu pelichání adultů, s tím rozdílem, že juvenilní ptáci začínají letky pelichat až na zimovišti. Jinak se také jedná o pelichání kompletní. Na hnízdišti začínají pelichat obrysové opeření stejně jako ptáci adultní a pelichají do (zeleného) krycího šatu. Na toto pelichání v podstatě plynule navazuje pelichání do šatu svatebního (částečné předhnízdní pelichání). Pelichání je oproti adultním ptákům o něco opožděno (obr. 1.1).
Stejně jako někteří adultní ptáci, tak i část ptáků juvenilních nezačne pelichat obrysové opeření již na hnízdišti, ale až na zimovišti. V takovém případě jim také narůstá rovnou opeření svatební a krycí šat se u těchto jedinců vůbec neobjevuje.
Obr. 1.1: Průběh pelichání obrysových per a letek vlhy pestré v průběhu roku u adultů a juvenilů. Šrafovaně naznačeno období pelichání některých ptáků, plnou barvou potom období pelichání většiny ptáků. Čára u pelichání letek adultů naznačuje přerušené pelichání.
Obr. 1.2: Svatební (letní) šat vlhy pestré. [CZEP20-275]
Obr. 1.3: Krycí (zimní) šat vlhy pestré. [CZEP19-264]
Obr. 1.4: Juvenilní šat mláďat. [CZEP20-299]
Stáří
Navzdory tomu, že vlha pestrá prodělává kompletní postjuvenilní pelichání, je i tak možné na jaře rozlišit loňské (2K) a starší jedince (+2K). Zaměřujeme se na kresbu a zbarvení RK, jiné znaky v opeření v zásadě nenalezneme. Určování stáří u vlhy pestré je tak v tomto ohledu podobné určování stáří například u sýkory modřinky (Cyanistes caeruleus).
Na hnízdiště přilétají vlhy s relativně neolétaným opeřením v dobrém stavu. To zůstává během hnízdní sezony překvapivě neopotřebené a ani u ptáků v srpnu není znát zvýšené opotřebení např. letek. Zvýšeným opotřebením trpí pouze prodloužená ocasní pera (obr. 2.3.4) a vybělením od slunce potom hlavně obrysové opeření zad a LL nekryté konce RL. Vzhledem k tomu, že opeření mladým i starým ptákům narůstá v podobnou dobu není tak možné opotřebení opeření obecně použít k určování stáří.
Výjimku tvoří vnitřní RL, které +2K (2CY+, euring 6) ptáci vyměnili ještě na hnízdišti. V takovém případě jsou tyto letky o dva až tři měsíce starší, než ostatní a jsou poměrně výrazně světlejší a opotřebenější, než ostatní (hlavně v porovnání s LL). Tento rozdíl se ale v průběhu hnízdní sezony rychle stírá vzhledem k blednutí špiček vnějších RL. Ne všichni jedinci ale začnou s pelicháním letek na hnízdišti (viz Pelichání).
2K (2CY, euring 5) – loňští ptáci, ptáci v prvním roce života
Loňské ptáky poznáme podle kresby a barvy RK a jejich kontrastu s okolním opeřením. RK silně kontrastují s Al, VK i RL, jejich zbarvení je méně syté a vypadají světlejší než okolní pera. Zároveň mají dvoubarevný vzor – vnější polovina praporu je modrozelená, vnitřní potom šedá nebo hnědá (záleží na vybledlosti; obr. 2.1.1).
Duhovka je stejně jako u adultních ptáků sytě červená (obr. 2.2.2). Letky jsou bez rozhraní mezi vnitřními RL a okolními pery (obr. 2.2.3).
Obr. 2.1.1: RK dvou 2K (2CY, euring 5) jedinců, ukázka variability. Vlevo samice, vpravo samec. [CZEP19-230, CZEP20-276]
Obr. 2.1.2: Zbarvení hlavy a zbarvení duhovky 2K (2CY, euring 5) ptáka. Duhovka je sytě červená. [CZEP19-255]
Obr. 2.1.3: Křídlo 2K (2CY, euring 5) samice. Není přítomno žádné rozhraní v letkách. [CZEP20-167]
+2K (2CY+, euring 6) – starší ptáci, ptáci ve druhém nebo dalším roce života
RK předloňských a starších ptáků jsou zbarvené stejně jako okolní opeření (sytě modrozelné), nekontrastují s Al, VK ani RL. Postrádají vzor jako 2K ptáci, obě poloviny praporu jsou zbarveny stejně, popř. s pouze malým šedým klínem a nejsou opotřebeny (obr. 2.2.1).
Duhovka je stejně jako u loňských ptáků sytě červená (obr. 2.2.2). Někteří ptáci mohou mít rozhraní v RL, potom jsou 1—3 vnitřní RL trochu vybledlejší než okolní (obr. 2.2.3).
Obr. 2.2.1: RK dvou +2K (2CY+, euring 6) jedinců, ukázka variability. Vlevo samice, vpravo samec. [CZEP20-231, CZEP19-262]
Obr. 2.2.2: Zbarvení hlavy a zbarvení duhovky +2K (2C+Y, euring 6) ptáka. Duhovka je sytě červená. [CZEP20-227]
Obr. 2.2.3: Křídlo +2K (2CY+, euring 6) samce. Všimněte si rozhraní pelichání RL. [CZEP20-226]
1K (1CY juv, euring 3J) – ptáci v juvenilním šatu, letošní ptáci
Juvenilní (tohoroční) jedinci vlhy pestré připomínají zbarvením dospělé ptáky v krycím opeření (zvláště zbarvením zad), ale od starších ptáků se dají odlišit podle několika znaků. Jejich celkové zbarvení je matnější, na svrchní straně těla a v křídle jsou spíše mechově zelení (obr. 1.4) než modrozelení jako starší ptáci a chybí jim hnědé pole v krovkách (obr. 2.3.1).
Barva duhovky není červená, ale tmavě hnědošedá (obr. 2.3.2) a střední pár rýdovacích per nepřesahuje ostatní, ocas je tak kulatý (obr. 2.3.3) – pozor na dospělé jedince s olétaným středním párem rýdovacích per (obr. 2.3.4)!
Obr. 2.3.1: Detail RK juvenilních 1K (1CY juv, euring 3J) jedinců, ukázka variability. [CZEP20-299, CZEP20-315]
Obr. 2.3.2: Zbarvení juvenilního (1K, 1CY juv, euring 3J) jedince. Povšimněte si zbarvení zad, křídla duhovky, která je oproti adultním ptákům tmavá. [CZEP20-299]
Obr. 2.3.3: Ocas juvenilního (1K, 1CY juv, euring 3J) jedince s typicky krátkými středními ocasními pery bez přesahu. [CZEP20-299]
Obr. 2.3.4: Velmi opotřebovaný ocas dospělého (+2K, 2CY+, euring 6) samce u kterého došlo k úplnému obroušení středových ocasních per. V letu takový pták může budit dojem juvenilního jedince. [CZEP19-227]
Pohlaví
Při určování pohlaví se zaměřujeme hlavně na rozdíly ve zbarvení u MK, SK a VK a LL. Samice bývají celkově méně sytě vybarveny než samci, ale tento rozdíl je znatelný nanejvýš pokud můžeme srovnat oba jedince z páru, jinak je v zásadě nepoužitelný.
Adultní ptáci
Při určování pohlaví adultních ptáků – tedy jak ptáků loňských (2K, 2CY, euring 5), tak starších (+2K, 2CY+, euring 6) – se zaměřujeme na znaky v křídle, a to na vzor a zbarvení MK, SK a VK, popř. i LL.
♂ U samců jsou krovky v zásadě celé rezavohnědé a jednobarevné a tvoří velké hnědé pole. Vnitřní VK a T jsou vždy zelené, stejně jako MK v karpální oblasti tvořící malé zelené pole. Vnitřní LL jsou celé rezavohnědé s tmavým koncem, krajní mají zelený nádech.
♀ Samičí VK jsou rezavohnědé s různě širokým zeleným okrajem, ten může být i velmi úzký, ale vždy přítomný. SK a MK jsou vždy rezavohnědé se zeleným okrajem, popř. jsou celé zelené, ne celohnědé jako u samců a netvoří jednolité hnědé pole. LL jsou hnědé se zeleným okrajem, který může být také velmi úzký.
Obr. 3.1: Typický vzhled samičích (vlevo) a samčích (vpravo) krovek a LL u 2K (2CY, euring 5) ptáků. [CZEP20-213, CZEP20-212]
Obr. 3.2: Typický vzhled samičích (vlevo) a samčích (vpravo) krovek a LL u +2K (2CY+, euring 6) ptáků. [CZEP20-168, CZEP20-227]
Vlha pestrá vykazuje i jistý dimorfismus ve velikosti, kdy samci bývají větší. Podle studie [odkaz] na datasetu vlh napříč jejich areálem je možné k určení pohlaví použít i vzorec, který zahrnuje délku křídla a přesahu středního páru rýdovacích per. Tento vzorec by měl být schopen rozlišit asi 90 % ptáků, nicméně na našem datasetu[1] jsme takové úspěšnosti nebyli schopni dosáhnout („pouze“ 85 %). Střední rýdovací pera podléhají velmi rychlému opotřebení a uprostřed hnízdní sezony již nemusí být přítomna vůbec (obr. 2.3.4). Alternativně lze použít pouze délku křídla, která není tak přesná (na našem datasetu přesnost 80 %): samec ≥ 148 mm, samice < 148 mm (tab. 3.1, obr. 3.3).
Tab. 3.1: Rozložení délky křídla u vlh z naší lokality, n označuje počet pozorování.
Obr. 3.3: Krabicový diagram ukazující délku křídla u samců a samic vlhy pestré. Obdélník ohraničuje 50 % všech pozorování, čára, která jej rozděluje medián, křížek průměr a fousy minimální a maximální hodnoty. Pro počet pozorování viz tab. 3.1.
Juvenilní ptáci
Určování pohlaví u juvenilních (1K, 1CY juv, euring 3J) ptáků je teoreticky možné, prakticky však určujeme jen extrémní případy. Variabilita ve zbarvení se zdá být značná a je nutné některé znaky dále ověřit. Juvenilní letky jsou kratší než adultní a nelze tak použít rozdíly v délce křídla jako u dospělých jedinců. Prodloužená ocasní pera nejsou přítomna vůbec.
Rozdíly ve zbarvení krovek a letek jsou podobné jako u dospělých ptáků, ale mnohem méně výrazné. Samci mají LL z velké části hnědé se zeleným okrajem, VK jsou hnědozelené. Samičí LL jsou spíše zelené s hnědým nádechem, VK jsou zelené. MK i SK jsou zelené u obou pohlaví. Je nutné mít na paměti, že celé křídlo je u juvenilů mechově zelené a všechny letky mají mírný hnědý nádech (obr. 3.4).
Obr. 2.3.1: Rozdíly ve zbarvení krovek a letek juvenilních jedinců. Vlevo pravděpodobně samec, vpravo pravděpodobně samice. [CZEP20-299, CZEP20-315]
Ostatní případy
Složitější případy
Určování stáří vlhy pestré není příliš složité, většina jedinců je po nasbírání zkušeností snadno určitelná. Pouze někteří mohou zbarvením krovek mást (obr. 4.1). Pokud si nejsme jisti, vlhy neurčujeme.
Obr. 4.1: RK loňské samice (2K, 2CY, euring 5), jejichž zbarvení je poměrně syté a nekontrastuje příliš s okolními pery. Věk prozrazuje zbarvení vnitřní části praporu a stav krovek, které jsou velmi opotřebované. [CZEP19-253]
Určování pohlaví naopak může být někdy složitější, zvláště u starších samic nebo loňských samců, kde může být rozsah hnědé podobný. Samci mají ale vždy VK, SK i MK bez zeleného nádechu, stejně jako LL.
Obr. 4.2: Kresba a zbarvení krovek a LL +2K (2CY+, euring 6) samice. Rozsah hnědé je na samici poměrně výrazný, ale všechna hnědá pera mají i zelený okraj nebo nádech, nejvýrazněji na MK. [CZEP20-231]
Obr. 4.3: Kresba a zbarvení krovek a LL loňského samce (2K, 2CY, euring 5). Rozsah hnědé je na MK poněkud menší, než bývá obvyklé, ale i tak se mu rozsahem mohou rovnat maximálně extrémně vybarvené samice. Žádná hnědá pera nemají výrazný zelený okraj ani nádech jako u samic. [CZEP20-279]
Obr. 4.4: Kresba a zbarvení krovek a LL loňského samce (2K, 2CY, euring 5). MK i SK nejsou čistě hnědé, ale mají barevný lem. Ten ovšem není zelený, ale nazlátlý. Takové zbarvení krovek mají pouze samci. Pro samce hovoří i rozsah a zbarvení VK a LL. [CZEP20-276]
Opakované odchyty
Na následujících obrázcích si můžete prohlédnou opakované odchyty stejných jedinců. Lze zde názorně vidět, jak se mění zbarvení a vzor u RK mezi loňskými a staršími ptáky i to, jak se toto zbarvení a vzor dále v životě již nemění.
» 2K (2CY, euring 5) → 3K (3CY, euring 7)[2]
Obr. 4.5: Ukázka změny vzoru a zbarvení RK mezi jednoletým a dvouletým ptákem, samice. [CZEP19-260, CZEP20-229]
Obr. 4.6: Ukázka změny vzoru a zbarvení RK mezi jednoletým a dvouletým ptákem, samec. [CZEP19-223, CZEP20-190]
» +2K (2CY+, euring 6) → +3K (3CY+, euring 8)[2]
Obr. 4.7: Ukázka RK u zpětného odchytu víceletého ptáka (minimálně dvouletého v prvním případě), samice. [CZEP19-257, CZEP20-283]
Obr. 4.8: Ukázka RK u zpětného odchytu víceletého ptáka (minimálně dvouletého v prvním případě), samec. [CZEP19-256, CZEP20-282]
Použitá literatura
Baker, J. 2016. Identification of European Non-Passerines. British Trust for Ornithology.
Blasco-Zumeta, J. & Heinze, G.-M. 2020. European Bee-eater (Merops apiaster). URL , navštíveno: 24.2.2021
Costa J. S., Hahn S., Rocha A. D., Araújo P. M., Olano-Marín J., Emmenegger T., Alves J. A. 2020. The discriminant power of biometrics for sex determination in European Bee-eaters Merops apiaster. Bird Study 67(1), 1–10. doi:10.1080/00063657.2020.1728229
Cramp S. & K. E. L. Simmons (eds) 2020. BWP: Birds of the Western Palearctic app. NatureGuides Ltd.
Demongin, L., Lelièvre, H. & Candelin, G. 2016. Identification Guide to Birds in the Hand. Laurent Demongin, Peronnas.
Fry, C. H. 1984. The Bee-eaters. T & AD Poyser, London.
[1] Který ovšem není ověřen např. molekulárním pohlavím, pouze odchycením celého páru (helpeři jsou na naší lokalitě poměrně vzácní).
[2] Kategorie 3K (3CY, euring 7) ani +3K (3CY+, euring 8) není v terénu možné poznat od +2K (2CY+, euring 6) ptáků, všechny by tedy v terénu byly určeny jako +2K. Zde je uvádím, abych dal důraz na to, že věk u těchto ptáků je buď znám přesně nebo alespoň přibližně.