Poprvé…
23. září 2024 | České články | Czech posts
Je to už nějaká doba, co jsem na své stránky něco přispěl. Byť jsem na stránky nezanevřel, na psaní blogu z birderskoornitologických výprav mě moc neužilo. Chtěl bych tímto způsobem opět zkusit vykopnout míč a zkusit přispívat opět trochu víc. A jak začít nejlépe než vlastně tam, kde jsem naposled skončil?[1]
Je půlka září a tak je čas podívat se opět na zoubek protahujícícm konipasům bílým. Se sledováním jejich tahu jsem začal skoro náhodou v roce 2019. Jeden večer jsem si všiml, že konipasi zaletují večer do rákosí podobně jako vlaštovky a tak jsem to zkusmo zkusil. A ono to fungovalo naprosto náramně. Nadchnut tímto relativně snadným odchytem, zjistil jsem, že se toho o konipasech ví vlastně docela málo. Nejenže se vlastně konipasi moc nechytají (zkuste si někdo chytit konipasa na hnízdišti, to skoro nejde!), ale ani se pořádně neví, kam létají. Že v tomto ohledu díru do světa asi se svými odchyty neudělám, jsem tak nějak tušil. I tak jsem ale ze svých pokusů po dvou letech nakonec navrhl metodiku, kterou jsem rozšířil mezi kroužkovatele nejen u nás, ale v i v Evropě. Kdo ví, třeba se podaří vytvořit síť kroužkovatelů konipasů! (Nepodařilo, poznámka autora) Hlavně jsem ale tuto metodiku jsem doplnil i o určovací klíč ke stáří a pohlaví konipasů bílých na podzimním tahu.
To byla totiž jedna věc, která se mi nakonec povedla. Můj asi jediný skutečný objev – určování pohlaví konipasů na podzim. Doteď se v knihách psalo, že to buď vůbec nejde nebo tam člověk našel vyložené hlouposti. No a chcete teda vědět, jak to je? Tak takhle: Určování stáří a pohlaví konipase bílého evropského (Motacilla alba alba) na podzim(ním tahu).
Ten článek jsem se ale rozhodl doplnit o další poznatky, nebo ty stávající zpřesnit a vůbec, celé to nějak učesat a pořádně sepsat. K tomu by se ale hodila data z alespoň ještě jedné sezony. A tak po dvou letech, kdy jsem těm konipasům moc nedal, jsem konečně zase tady. Na břehu toho samého rybníka vyšlapávám do rákosí průsek, který letos pěkně zarostl, jak jsem ho zanedbával. Bohužel je zrovna po silných deštích, které způsobily místy velmi ničivé povodně. Pro mě to znamená, že je voda vylitá až na louku a rybník naplněný po okraj. Nestačí mi tak moje podřiťáky a tak prošlapávám jen krátký průsek na jednu osmimetrovou síť. Ale sám pro sebe si říkám, lidem to vzalo baráky, takže to, že nejde udělat průsek skrz celou rákosinu, je ten nejmenší problém na světě. Navíc si za to blbče můžeš sám, neměl jsi být pohodlný a vzít si prsačky (nerad je nosím, člověk se v nich zpotí jako dobytek a pak je mu večer zima, no first world problem jako sviňa, já vám to řikal).
Dneska je tu se mnou synek, jezdili jsme vlastně spolu už od dob, co byl malé miminko. Po hrázi rybníka vede trať a kříží polní cestu, po které přijíždíme. To znamená, že je tu i přejezd, zdroj zábavy pro snad jakékoliv malé dítě. Synek už je starší, blikací světýlka už ho tolik neberou, ale užíváme si spolu vodu v kalužích. Snažíme se najít slučky, které spolu rádi chytáme, ale nikde tu nejsou. Vody je teď v celé ČR tolik, že i to málo bahňáků, co táhne Vysočinou, se rozprostřelo po celé republice.
Na světýlka prdíme, my hledáme slučky.
Konipasi chodí do rákosí spát se západem slunce a když dojde na občanský soumrak, je po všem. Jdeme tedy se synkem vybrat sítě a hle, i do takového pidi hloupého průseku jsme něco chytili. Mám radost, připomínám si, proč mě to vlastně tehdy bavilo a těším se na další data. Postupem času mi v tom kroužkování nakonec zůstavají hlavně ty věci, které mi dávají nějaký smysl. Buď jsou to věci, kterým se věnuji systematicky a dlouho, mám ambice je nějak zpracovat, nebo exkurze pro studenty vysokých škol a pro veřejnost. Čím dál tím méně mě baví někde vysedávat, chytat ptáky a doufat, že nějaký pošle zpětné hlášení odněkud z ciziny. Ne, že by to nebylo hezké, když se tak stane, ale tohle nechávám jiným, mě baví víc se o ptácích něco dozvědět nebo u toho nějaké své znalosti zase předat dál. A ti konipasi jsou ideální. Je tu co objevovat a člověk dokáže sám nebo s malou pomocí nasbírat dobrá data i s jednou krátkou sítí u rybníka, jehož rákosinu by většina kroužkovatelů i birdwatcherů za rákosinu možná ani nepovažovala.
Večer se v rákosí objevují i červenky, které jím šmejdí předtím, než se vydají na svou noční štreku k jihu. Za nějakou dobu jedu na Červenohorské sedlo a tak si říkám, jestli zase budeme mít nějakou červenkovou noc, kdy se jich podaří odchytit třeba i tisíc.
Nakonec se po dvou dnech vydávám na konipasy ještě jednou. Prsačky jsem si ale zase nevzal a tak natahuji zas jen tu jednu krátkou síť. Asi už jsem na brodění studenou vodou po prsa a prošlapávání rákosí starej. Počkám si, až voda trochu opadne nebo rybník vypustí. Po dvou letech už je na to zase čas. Doufám tedy, pokud ne, nakonec se tomu prošlápnutí skrz rákosinu asi nevyhnu, konipasi se chytají spíše v té části rákosí vzdálenější od břehu a byla by škoda kvůli lenosti přijít o data až bude tah vrcholit. Tentokrát jsem sám a trochu si zase připomínám, proč že ty ptáky mám rád. To když koukám na hejnko mlynaříků, jak sedí v jedné bříze. Těch bílých kuliček s dlouhými ocásky je zas asi 30 a v tu chvíli mi ta bříza, co stojí v podmáčeném olšovém háječku připadá jako úplně celá tajga, rázem jsem někde na severu a dýchá na mě vůně dálek. Nad krotkými bahňáky, co nikdy neviděli člověka se rozplývá kde kdo, ale co tihle prcci? Co když někteří z nich taky vlastně s lidmi do styku nikdy nepřišli a teď mě ignorují prostě proto, protože neví, co je můj druh vlastně zač? No tak třeba i právě tohle je pro mě birding.
Všech pět prozatím odchycených konipasů. Do jedné ubohé „osmičky“ to vlastně není vůbec špatné. Navíc, tah se teprve pomaloučku rozbíhá, to pravé tóčo ještě přijde. V síti zatím končí ještě i mladí ptáci, kteří nemají zcela vyměněné všechno peří. Jako třeba ten vlevo nahoře.
Malý kousek tajgy u rybníka. Schválně, kdo najde všechny mlynaříky! Klikni pro zvětšení.
Srát na čárky.
P.S.: Doufám, že jste nestrávili hledáním mlynaříků na fotce příliš mnoho času. Já totiž vlastně nevím, kolik jich tam je a tak Vás nemohu pochválit za správnou odpověď :)
P.P.S.: Článek opět sepisuji s notným zpožděním, ale rozhodl jsem se jej publikovat s datem, který odpovídá dnům, ke kterým se váže. I pro mě, jako takovou vzpomínku nebo terénní deník, až budu na stará kolena nad sklenkou brandy vzpomínat na svoje chvíle slávy. A pak jsem hodil dvojku a pětku…
[1] Pokud se ztrácíte a zajímal by Vás kontext, hledejte v archivu něco o strnadech, břehouších a mlze. Ale jen na vlastní nebezpečí.