Sedlo, část prvá
24. září 2020 | České články | Czech posts
AKtualizováno 13. 10. 2020: přidán na konec zápisku odkaz na druhý díl.
Tak jsme byli po roční pauze opět na sedle. Na Červenohorském sedle, aby nedošlo k nějaké mýlce. Zde už od roku 2010 probíhají odchyty ptáků během podzimní migrace s využitím jak hlasové provokace, tak především nočního svícení výkonným reflektorem. Tento projekt nemá v České republice obdoby a je srovnatelný snad jen s jinými podobnými projekty v horských sedlech hlavně Alp. Oproti nim jsou ovšem Jeseníky spíše jen takové kopečky a tak pro ty „bohaté“ odchytové noci jsou potřeba specifické podmínky, ideálně mlha a jižní vítr. Avšak zvláště tah „krátkých“ migrantů později na podzim může být na sedle poměrně intenzivní a hejna pěnkav sensu lato, kterých může být za celé dopoledne několik tisíc a která houpavým letem těžkopádně překonávají v protivětru sedlo, patří k jedněm z mých nejoblíbenějších ornitologických zážitků vůbec.
Velké překvapení našeho termínu – desátý
a jedenáctý chřástal polní pro sedlo vůbec.
Tentokrát jsme ovšem opět zacílili na afrotropické migranty z konce léta. Tak jsme s Terkou sedlo poznali poprvé, a i přes většinou poměrně chudé odchyty, se nám zalíbila jeho druhová pestrost. Na začátku září protahují ještě houfně různé pěnice, rákosníci, lelci, ale na potulky se vydávají už i ojedinělí sýci. Mezi třešničky na dortu pak patří určitě bělořiti nebo ještě vzácněji se objevivší strnadi zahradní. Letos jsme si ovšem vybrali ještě srpnový termín, resp. poslední týden srpna. Což je termín poměrně nevyzpytatelný. Počasí bývá ještě příliš dobré a výrazný tah lelků se rozbíhá většinou až o týden později, tak hrozí trochu „hluché období“. I tak jsme se těšili. Vyráželi jsme s naším malým synkem, tak jsme chtěli využít i toho hezkého – ale tah neslibujícího – počasí.
Málem jsme ale nikam nejeli. Obsadit totiž prázdninový termín tak, abychom tam nebyli sami, se nakonec ukázalo jako poměrně obtížné. Chtěli jsme do party ještě aspoň jednoho člověka, který by jel na celý týden. Zájemců o „pár dnů“ jsme měli nespočet, ale flikovat z toho „tvrdé jádro“ jsme nechtěli. Nakonec, když už jsme termín de facto zrušili, se objevil Miloš Kovář, který byl celý nažhavený jet na týden na sedlo. Po pěti ořechovkách v Sedleckých lázních jsem teda nakonec Aničce Koukolíkové přislíbil, že se na náš termín zapíšeme zpátky a bylo rozhodnuto. Kontaktoval jsem opět všechny ty „částečné úvazkáře“, že ať klidně přijedou, tvrdé jádro je zajištěno. Po nezbytných nákupech a nacpání celého kufru různými nezbytnostmi a zbytečnostmi jsme nakonec v sobotu 22. srpna opravdu vyrazili směr Jeseníky. No a jak to teda dopadlo?
Všechny čtyři „naše“ brambory.
No dopadlo to velmi příjemně. Nemá cenu rozepisovat zde každý den, to jsem udělal už na webu odchytů na sedle, kde si můžete přečíst dopodrobna, jak to celé probíhalo (viz stránky odchytové akce , náš termín začal nocí z 22. na 23. srpna a končil denním odchytem 29. srpna). Spíš bych zde rád vypíchl pár okamžiků. Předně teda nutno říct, že nám ptáci moc nelétali. Nakonec jsme jich za ten týden „urvali“ 191 celkem 29 druhů. Resp. tolik jsme rozdali kroužků. Něco málo ptáků už s nimi přiletělo, ale byli to místní ptáci, co se na sedle potulovali. Když započteme i tyto ptáky, vyšplhá se nám počet druhů alespoň na 31. Skutečnou velkou noc jsme neměli, neměli jsme štěstí na počasí. Trochu nás navnadila hnedka první noc, kdy bylo pěkné, tedy vlastně ošklivé, počasí alespoň po jednu hodinu a do sítí nám napadalo něco málo lejsků. Tu samou noc jsme ale taky přidali desátého a jedenáctého chřástala polního na sedle vůbec. To nebylo zlé.
Zbytek týdne už ale vlastně docela ornitologicky zlý byl. Občas to zachránil nějaký pěkný denní odchyt, hlavně tah lindušek celý týden nabíral postupně na obrátkách, jinak byly noci celkem slabota. Vyšla na mě dokonce jedna čistě nulová, a to je vám panečku pěkná otrava. Po konci společenského programu (cca od půlnoci) člověk jede dokolečka podle programu: zazvoní budík, vstát, obléct, vyběhnout ven, oběhnout prázdné sítě, svlíknout, posunout budík o hodinu, spát a opakovat do zblbnutí – tedy zhruba do páté ráno, kdy je program okořeněn vypnutím světla, počítáním můr, roztahováním denních sítí a tak podobně. Denní šichtu pak po mě až na poslední den přebírala Terka a ob den jsme se střídali s Milošem, aby to bylo nějak spravedlivě rozdělené.
Výběr z afrtropických migrantů našeho termínu.
Shora zleva: rehek zahradní, slavík modráček,
pěnice slavíková a linduška lesní.
No a co jsme teda chytili? Mezi zajímavé úlovky – i z hlediska odchytů na sedle obecně – patří rozhodně ti dva již zmínění chřástali polní, těch se na sedle zatím příliš mnoho nechytilo, tak byla docela náhoda, že jsme přidali hned dva. Rozhodně nás potěšily také křepelky, které jsme měly dohromady čtyři. Viděli jsme i něco málo z tahu, hlavně toho denního. Během našeho týdne postupně nabíral na obrátkách tah lindušek lesních. Pohled na ta malá hejnka s jejich typickým vlnkovitým letem a ještě typičtějším hlasem mě každé ráno velmi těšil. Na samý závěr se k nim přidali i vlaštovkovití. Je to nádhera vidět tah v přímém přenosu. Ptáci, kteří zcela cílevědomě spěchají na jih. Ale co mě nadchlo asi nejvíce, tak to byl náhled do toho nočního tahu, který jsme viděli poslední noc. On to ve skutečnosti byl spíš takový rozběh, ten skutečný tah si užil až Jožka další dvě noci*, ale i tak to bylo neskutečné. Ptáci vířili kolem světla a jako střely se vrhali do sítí. Co bylo ale nejzajímavější, tak to byla druhová pestrost. Nejednalo se pouze o lejsky černohlavé, jak by bylo „typické“ pro tento čas, ale letěli i bramborníčci hnědí, pěnice slavíkové a hnědokřídlé, cvrčilky a další noční afrotropičtí migranti. I několik bělořitů se objevilo, nad nízkými smrčky lovila celou noc samice lelka, ale ani jeden z těchto druhů se nechytil. Ani strnad zahradní. Na něj a na bělořita jsem se asi jako na jediné druhy tentokrát vyloženě těšil. Oba se samozřejmě chytili hned další noc po našem odjezdu. Inu, je to jako naschvál :)
No nakonec jsme teda měli všechno. Společenský program na výbornou (bylo nás tam místy jak malých psů), vinařsky jsme procestovali skoro celý svět, tah jsme viděli, i nějaké neshody a kázeňské řízení bylo, prostě všechno. Každopádně, po těch pěti ořechovkách jsem se upsal ještě k jednomu termínu na sedle. A to na začátku října. Bude to zase něco jiného, těším se na červenky a sluky v noci a pěnkavy a sýkory přes den. Těším se moc, snad nám bude počasí přát.
A jak tedy dopadl ten druhý termín? Můžete si to přečíst tady: Sedlo, část druhá .
* Čili i nadále sdílím názor Petra Podzemného, že ptáci na sedle jsou mýtus :)