Předsedlí
4. října 2024 | České články | Czech posts
Nebo možná spíš předvečer sedla? Předsedlí je ale podle mě moc hezká zkrácenina. A komu přijde jako patvar hodný zapálené hranice, křížek najdete vpravo nahoře.
Zítra odjíždím na Červenohorské sedlo (říkejme mu dále familiérně ČHS). V říjnu. Kdo tuto akci zná a trochu sleduje, tak možná tuší, že na ČHS se chytají ptáci v noci na světlo za účelem výzkumu jejich migrace. A kdo to sleduje trochu více, možná tuší, že takhle na začátku října se tam ptáci chytají trochu více. Ostatně byl to právě podobný termín, kdy jsme tam před čtyřmi lety s Dodinem a Velitelem zaváleli a chytili asi 3400 ptáků za týden, převážně červenek během nočních odchytů.
No a právě proto může některým z vás připadat nápad jít si v předvečer odchytů na ČHS zachytat konipasy jako totální kravina. Člověk by čekal, že si spíše kroužky pošetřím a řádně si odpočinu předtím, než to vypukne.
No ale já jsem jel na konipasy, protože, jak jsem psal minule, jsem tuto sezonu chtěl trochu zamakat a dosbírat data. A následující týden se bude tah konipasů blížit vrcholu a tak je toto jediná šance, jak přidat nějaká data do této cenné dekády. No a hlavně jsem si všiml, že rybník se vypouští kvůli výlovu, což je jedinečná šance, jak prošlápnout průsek skrz celé rákosí a nemuset se u toho zpotit jako blbec v prsačkách, ba ani v gumákách! To se neodmítá. Minulý týden jsem navíc doma strávil s tím novým covidem a chci se trochu protáhnout.
Rybník je spuštěný, toho se musí využít. Na tomto rybníku je navíc krásné, že má písčité dno bez metrových nánosů bahna, takže se po něm dá chodit v normálních botách.
Nakonec tedy vyrážím sám a hrnu si to rybníkem rovnou k průseku. Tam mi dochází, že vlastně tím, že průsek není skrz, nevím, kde přesně začít. Takže zase ven z rybníka a hezky okolo rákosiny do průseku a už s funěním šlapu suché rákosí. Netrvá to dlouho a doslova vypadnu na druhé straně ven na písčité dno. Když se ohlédnu, zjistím, že z této strany rákosí se pořád dá rozpoznat, kde byl můj minulý průsek. No netrefil jsem se asi o půl metru. Dmu se pýchou a připadám si jako inženýr razící tunel pod Alpami, ale ne dlouho, není čas. Slunce padá rychle k obzoru, tak ještě honem honem postavit síť. Tentokrát stavím dvě dvanáctky za sebe a vytahuji je trochu před rákosí směrem do rybníka. Už minule jsem si říkal, že by se tu zase dal chytit ledňáček, jeden nebo možná i dva s hlasitým pištěním obletovali vnitřní stranu rákosí nad vodou, už jednou se mi to tu takto podařilo. Potřeboval bych si vyfotit ledňáčkovu lopatkovitou ťapku pro svoje prezentace a exkurze.
Můj skromný průsek skromnou rákosinou, kde vyrábím data pro svou skromnou vědičku.
Sítě za chvíli stojí, pouštím playback konipasů a ledňáčků a už spěchám směrem k ostrůvku, kde se vždy ukryji ve vrbách a dalekohledem sleduji dění v síti. Až když tam stojím, dochází mi, že pokud není kolem rákosí voda, nebude přeci ani ledňáček. A skutečně, po ledňáčkovi není ani vidu ani slechu. V duchu si dávám jeden mentální facepalm, ale na přepnutí už není čas, slétají se první konipasi.
Já si nemůžu pomoct, ti konipasi jsou prostě úžasní. Tak běžní a všední a přitom tak fascinující a neznámí.
Nakonec se mi jich daří odchytit 11, což na rozjezd tahu není vůbec špatné. Tak teď je všechny oměřit, okroužkovat a zítra už na ono mytické sedlo. Já se tam snad po těch letech i docela těším!